Omote a Ura

     S těmito názvy stran meče se již nějakou dobu setkáváte nejen u videí námi vystavovaných mečů na začátku jejich popisů. Když si tato slova zadáte ve vyhledávačích, najdete jednoduchá vysvětlení toho, co v případě samurajského meče znamenají. Respektive která strana meče je strana omote a která ura.

     Strana omote je uváděna jako strana, která je vidět, neboli strana meče která je vystavována. Za stranu ura se označuje ta strana meče, která zůstává například při jeho zasunutí za pás obi na vaší levé straně, ostřím vzhůru, skrytá. Stejně jako když je katana umístěna na stojánků ostřím vzhůru, s tsukou na levé straně. V tomto bodě však informace o omote a ura většinou končí, což je škoda, protože prakticky každá část meče má přesně dáno, jak by měla být na těchto stranách umístěna, což je důležité jak při správném sestavení vašeho meče, tak v případě jeho nákupu, pro zjištění, zda se jedná o Japonský originál nebo o méně, či více zdařilou napodobeninu, která je za Japonský originál pouze vydávána. Tento článek tedy dále nejen doplňuje článek „Jak poznat repliku samurajského meče od Japonského originálu?“, ale může vám posloužit i při vlastních úpravách meče. Například v jednoduchém otočení tsuby tak, aby byla na nakago nasunuta správně.

     Samozřejmě jsem si také vědom toho, že si tímto článkem i sám na sebe pletu jakýsi bič, protože díky zde uvedeným informacím jistě naleznete i nějaké nesrovnalosti na námi prodávaných nebo již prodaných mečích. Ovšem ne vždy je vše zde uvedené na Čínských replikách realizovatelné (pokud ovšem není provedena kompletní přestavba meče s výměnou tsuky a převrtání mekugi-ana), proto jsme občas nuceni pro zachování jak funkčnosti, tak i ceny našich mečů určitá „pravidla“ Omote a Ura porušit. V každém případě doufám, že toto téma bude pro vás zajímavé stejně jako pro mě, jakmile zjistíte, jak moc je ve skutečnosti obsáhlé. Dále se tedy pokusím rozebrat každou část meče ve vztahu k omote a ura zvlášť, jak jen mi mé znalosti dovolí.

Postavení meče – Uložení meče na stojanu je jak jsem již uvedl výše, stejné jako za pásem. Tedy ostřím vzhůru, s tsukou vlevo (z pohledu naproti stojícího člověka). Zatímco zasunutí meče za pásem tímto způsobem bylo v minulosti zvoleno za účelem zjednodušení tasení meče pravou rukou, stejné umístění na stojanu mělo naopak tasení meče pravou rukou zkomplikovat. Od tohoto umístění se pak odvíjí strana omote a ura, kdy strana omote je ta, která je vidět (vystavuje se a předvádí) a ura ta, která vidět není. Princip je tedy ten, že není dána strana omote a ura, na základě čehož by se meč nebo jeho části následně na meči umísťovaly. Je tomu přesně naopak. Umístění meče a jeho jednotlivých částí je dáno, a na základě toho jsou pak definovány strany omote a ura. Abyste pochopili, proč zde toto uvádím a proč je to podstatná informace, musíte si prohlédnout tsubu na svém meči…

Tsuba - Z výše uvedeného totiž vyplývá a platí, že při tasení meče, kdy stojíme přímo proti protivníkovi, se strany mění a stranou omote se tak stává strana z pohledu protivníka, která je protivníkovi vystavována a je tedy viditelná. Toto se týká prakticky pouze tsuby. Uvedl jsem to zde proto, abych ukázat, že strany omote a ura nejsou pevně dány, jako nějaké strany meče, které jsou neměnné, jak je to často presentováno a chápáno.

      Jak má tedy být správně tsuba na meči umístěna? Vzhledem k tomu, že strana omote je u tsuby na straně čepele, protože je vidět pouze při tasení meče, pak právě tato strana tsuby je většinou výraznější s nějakým motivem. Samozřejmě jsou tsuby s motivem na obou stranách, ale pokud je z jedné strany výraznější motiv, pak právě touto stranou má být tsuba otočena na stranu čepele a méně výraznou stranou směrem k nakago (nebo k rukojeti).

      Jsou samozřejmě různé tsuby s motivem i bez motivu. Pokud je tsuba jednoduchá a bez motivu, platí, že je na nakago nasouvána stranou, na které jsou okolo otvoru nějaké znaky. Když tedy tsubu nasuneme na nakago, znaky pod seppou jsou na straně směrem k čepeli.

     Záštit mečů mi prošlo rukami myslím celkem dost. Jak originálních, tak replikovaných. Zkoušel jsem z jejich vzhledu nějak odvodit správné umístění s pohledu umístění otvorů pro kozuku a kogai. Bohužel přijde mi, že toto není pevně dáno nějakým pravidlem. Některé tsuby mají otvor pro kozuku na jedné straně, některé na druhé a některé je nemají vůbec nebo mají pouze otvor pro kozuku. Narazil jsem také na tsuby s oběma otvory pro kozuku nebo alespoň v daném tvaru (kozuka hitatsu-ana).

Saya – Pochva meče může být opatřena několika prvky. Jejich umístění je stejně jako v případě jiných částí meče dáno jak praktičností, tak důrazem na vzhled. Například kurigata a tsuno-gae (háček zabraňující vytažení pochvy z poza pásu) musí být umístěny na stejné straně a současně na straně vnější, když je saya zasunuta za pás (obi), aby například netlačili majitele meče do břicha a také aby plnily svou funkci a bránily neplánovanému posunu pochvy za pásem. Najdeme je tedy na straně omote, tedy viditelné při zasunutí za pás.

Nagasa – Čepelí samurajských mečů se týkají především rytiny, kdy výraznější rytina (nejčastěji nějaký motiv), se opět nachází na straně omote. Týká se to i rytin na nakago, tedy signatury kováře (mei). Ovšem zde můžeme i narazit na to, že signatura je ze strany ura. V tom případě se s největší pravděpodobností jedná o čepel pro tachi, nebo kovář z radosti, že se mu čepel povedla, vypil příliš saké a popletl si strany.

Tsuka – Rukojeť meče je kapitola sama o sobě. Alespoň pro mě, protože se v tsukamaki snažím stále nějak zlepšovat a hledat další informace, když už jej u všech mečů měním za nové. Díky tomu si myslím, že zde mohu uvést pár zajímavostí. Díky několika faktům, které jsem uvedl výše, pro vás bude jistě jednodušší rozeznat, jestli vám někdo nabízí Japonský originál nebo podvrh, který někdo bez základních znalostí sice skvěle napatinoval, ale bez znalosti detailů udělal pár chyb, kterých vy si teď již naopak všimnete. Věřím, že informace o tom, jak má v principu vypadat tsukamaki, i když tuto problematiku zde kompletně nejsem schopen z kapacitních důvodů obsáhnout (proto v principu), vám pomohou asi nejvíce.

     Co se týká menuki, pokud budeme mít menuki například ve tvaru ryby, bude ryba umístěna na straně omote tak, že bude břichem směřovat dolů a tedy hlavou k tsubě. Když se tedy podíváte na meč uložený ve stojanu tsukou nalevo a ostřím vzhůru, nebude ryba břichem vzhůru, jako by byla leklá, ale bude plavat na rukojeti zleva doprava.

     Umístění menuki bývá na Čínských replikách dáno mnoha proměnnými, jako je rozmístění otvorů pro mekugi, délka tsuky, délka menuki nebo jednoduše to, že majitel meče drží meč jinak (drží jej v místě, kde jsou menuki, i když jsou například na středu a tsuka je dostatečně dlouhá, takže při správném držení by k tomu nedocházelo) a přeje si je mít umístěny jinak, na základě svých potřeb. Proto jsou na většině Čínských replik menuki umístěny s první ozdobou na straně omote hned za otvorem pro mekugi a druhou ozdobou na straně ura za druhým otvorem pro mekugi. Popřípadě jsou umístěny na středu tsuky naproti sobě. U Japonských originálů jsou většinou menuki umístěny střídavě tak, že první ozdoba je umístěna na straně omote a hned za ní druhá ozdoba na straně ura, přičemž se někdy těsně potkávají nebo míjejí ve středu tsuky.

     Nejpodstatnější rozdíl mezi menuki nejrůznějších replik a Japonských originálů je však fakt, že u originálů jsou menuki párové, což ovšem neznamená, že jsou stejné, jak tomu bývá u replik. Stejně jako výrobci replik v počátcích okopírovali čepele původních samurajských mečů i s jejich opotřebení, díky čemuž většina výrobců a prodejců nabízí i dnes poměrně „hubené“ meče, došlo k něčemu podobnému i u menuki. Jednoduše někdo vzal jednu menuki a začal podle ní dělat odlitky, které byly jeden jako druhý. Když si ale prohlédnete menuki Japonských originálů, jsou párové a vzájemně se doplňují, jako například na fotografiích níže.

     U fuchi je nasunutí na rukojeti meče dané otvorem pro nakago, takže tam nemůže být pochyb o tom, jak jej správně nasadit. Kashira by měla být na rukojeti nasazena opět tak, aby když je meč ve stojanu nebo zastrčený za pásem ostřím vzhůru, nebyl motiv hlavou dolů. Aby tedy například samuraj vyobrazený na kashiře stál nohama na zemi. Toto se většinou daří umístit správně a prakticky není žádný důvod pro umístění fuchi a kashiry na rukojeť jiným způsobem, než jsem zde uvedl.

     Provedení tsukamaki má také svá pravidla. U Japonského originálu bude začínat na straně omote, stejně jako končit. Na straně omote tedy bude začínat přiložením šňůry naplocho k fuchi. Z druhé strany (ura“ takovýto oplet rukojeti pokračuje přeložením nebo propletením stran šňůry, podle toho, jaký styl tsukamaki bude použit. V případě použití stylu katatemaki je ve středu šňůra vedena vertikálně ze strany omote a zešikma na straně ura. Zakončovací uzel tsukamaki by se měl nacházet opět na straně omote.

     Samostatnou kapitolou je pak tsukamaki provedené originálně pletenou, plochou ito s žebrováním. Úmyslně neuvádím originální, protože i na tomto poli existuje spousta podvrhů a ještě dnes je celkem běžné, že prodejci uvádí, že tsukamaki bylo provedeno s použitím ito z Japonska a navíc pravého hedvábí. Ještě k tomu u mečů, kde by takový oplet tvořil polovinu hodnoty meče a způsobem, kdy se po pár máchnutích mečem oplet rozpadne. Pokud je oplet lesklý, většinou se jedná o polyester a jen několik málo značek používá takovouto ito z bavlny, která je samozřejmě matná.

     Originálně pletenou ito tedy myslím plochou, pletenou textilní šňůru, která má jakési žebrování po celé své délce. Aby se takový oplet dal považovat za správně provedený, podle jakýchsi pravidel, na základě kterých jsou prováděna tsukamaki u Japonských originálů, je mimo výše uvedené potřeba dodržet dvě věci.

     Zaprvé takováto ito má svůj rub a líc stejně jako třeba látka. Z jedné strany je více žebrovaná (žebra jsou výraznější), než z druhé. Jak vás již jistě v tuto chvíli samotné napadá, výraznější žebrování má být na horní straně opletu.

     A za druhé (což někdy z fotek může být těžko rozpoznatelné), na začátku opletu, když přikládáme ito nejprve naplocho na tsuku ke kashiře, na straně omote, abychom následně provedli první překlady šňůry na straně ura, musí směřovat vzor pletení šňůry určitým směrem. Bohužel s těmito šňůrami pracuji skutečně minimálně, takže zde momentálně nemohu přidat fotografie pro konkrétní příklad. Přikládám tedy alespoň fotografii šňůry bavlněné bez žebrování, se kterou běžně pracuji. Počet vláken a provedení šňůry, je v ostatních aspektech prakticky stejný.

     Jak sami vidíte, vzor pletení šňůry je jakoby do kříže. Ten kdo provádí tsukamaki s originálně pletenou ito, si tedy nejprve otočí šňůru výraznějším žebrováním nahoru a poté ještě otočí tak, aby při přiložení šňůry k fuchi na straně omote nitě na krajích ito směřovaly seshora dolů. Věřím, že právě tato nepříliš rozšířená informace vám může velmi pomoci, při posouzení toho, zda meč, který vám někdo nabízí, oplétal skutečně člověk, který tomu rozumí nebo někdo, kdo chtěl jen navodit vzhledem a použitými materiály dojem Japonského originálu a připravit vás tak o často nemalou finanční částku.

    Děkuji tedy za váš zájem, pokud jste dočetli až sem a budu velmi vděčný, pokud i vy sami budete mít nějaké doplňující informace k této problematice nebo naleznete v textu nějakou nesrovnalost a kontaktujete mě se svými příspěvky k tomuto článku.

S přáním příjemného nákupu,

Eduard Valentík.